Jak míchat pastis, legendární francouzskou anýzovku

Když se řekne francouzský bylinný destilát s anýzem, většina lidí si pravděpodobně vzpomene na absint. Ale nemusí tomu tak být. Je tu totiž ještě pastis, anýzová lahůdka z jihofrancouzského regionu Provence, bez které se neobejde žádná zahradní párty. Pastis je ve Francii národní modlou a právem patří mezi nejlepší francouzské nápoje. My si o něm dnes něco povíme. Podíváme se na historii téhle legendární anýzovky​i na to, jak a s čím ji míchat.

Z historie pastisu

Historie pastisu je velmi těsně spojená s historií asi nejslavnějšího francouzského destilátu, totiž už zmíněného absintu. Ten se zrodil ve Švýcarsku na konci 18. století a na přelomu 19. a 20. století zažil svůj prudký vzestup i neméně prudký pád. Absint se stal králem uměleckých kruhů a múzou básníků Baudelaira, Rimbauda nebo Poea. Protože se ale s jeho konzumací spojovala řada excesů (mimo jiné se říká, že právě pod vlivem absintu si Vincent van Gogh uřízl ucho), v roce 1908 ho postupně v několika zemích čekal přísný zákaz výroby a prodeje. Více si o tom můžete přečíst v absintovém článku našeho magazínu. ​

V okolí Marseille ale zákaz nikoho netrápil. Tady totiž ve 30. letech 20. století vznikla alternativa k absinthu – anýzový likér pastis. Přišla s ním dodnes fungující značka Ricard. Pastis měl nižší obsah alkoholu a narozdíl od absintu neobsahoval kontroverzní neurotoxin thujon, který se nachází v pelyňk​u, a tak si ho tu vesele mohli popíjet. Nikdy sice nedosáhl slávy zelené víly, ale rozhodně patřil k velmi populárnímu francouzskému alkoholu. Francouzi ho údajně ročně vypijí přes 100 milionů litrů.

Jak se vyrábí pastis

Název „pastis“ v překladu znamená „směs“. A to přesně vystihuje jeho podstatu. Při výrobě pastisu se v neutrálním destilátu maceruje pečlivě vybraná směs bylin. Pravý marseillský pastis stojí na výrazné kombinaci anýzu, badyánu a kořene lékořice. Konkrétní byliny se liší značku od značky a ve směsi můžete najít i několik desítek druhů, včetně těch nečekaných, jako je třeba česnek. Ačkoli je pastis příbuzný absintu, chuťově ho příliš nepřipomíná, protože chybí hořkost pelyňk​u​. Má blíže k dalším anýzovým dobrotám z okolních zemí, jako je řecké ouzo, italská sambuca nebo turecké raki. 

Je tu ale ještě jedna věc, kterou má pastis společnou s absintem. Díky macerovaným bylinám má pastis krásně nazlátlou medovou barvu. Po přidání vody se ale objeví typický mléčný zákal, který známe z absintových louche rituálů. Má ho na svědomí anetol, což je aromatická sloučenina, která stojí za lékořicovou chutí a vůní anýzu, fenyklu nebo badyánu. Anetol má při pokojové teplotě podobu bílých krystalů a je rozpustný v alkoholu, nikoli ve vodě. Pokud tedy pastis naředíte na nižší obsah alkoholu, můžete se těšit na efektní podívanou. Kvůli tomuto efektu se pastisu také přezdívá „mléko Provence“ nebo „mléko Marseilles“.

Pastis si můžete vyrobit i v domácích podmínkách. Z průmyslově vyráběných doporučujeme sáhnout po vyhlášených značkách Ricard a Pernod.

Koktejly z pastisu

Tradičně se pastis míchá s ledovou vodou a to v poměru až pět ku jedné. Takto namíchaný pastis podpoří chuť k ​jídlu, osvěží a zažene žízeň. Na bázi pastisu se ale také míchají skvělé koktejly. Vyzkoušejte je.

Koktejl La Tomate (Rajče)

Tenhle koktejl s pastisem získal svůj název podle výrazně červené barvy. Stojí za ním sirup ze zrnek granátových jablek. Jeho výrazná sladkokyselá chuť si s bylinami skvěle​ rozumí. Příprava je jednoduchá. Ve sklence smíchejte pastis s grenadinou v poměru 1:4 a podle chuti dolijte sodou.

Koktejl Le Perroquet (Papoušek)

Proč bilý zákal nevyužít k barevným hrátkám s mátovým sirupem? Vyšší longdrinkovou sklenici naplňte ledem​ a smíchejte pastis s vodou v poměru 1:5. Přidejte zástřik máty. Vychutnejte si explozi svěží chuti.